Mamba vs. Celtics

Kobe Bryant byl výjimečný. Natolik výjimečný, že i přestože celý život nastupoval za Lakers, plně ho uznávali a respektovali také příznivci největšího rivala, Celtics. Vždyť také díky němu byla rivalita mezi tradičními basketbalovými baštami tak intenzivní. Ano, Bryant soupeři mnohokrát zatápěl, přesto v Bostonu cítí: sportovní svět už nebude jako dřív.

Bryant strávil všech 20 let v lize v dresu Los Angeles Lakers. Vězte však, že vyvinout se historie trochu jinak, mohla dnes média psát o tom, kterak "Mamba" překonal historické zápisy Larryho Birda v zeleném dresu.

Před draftem 1996 ostatně nebylo zřejmé, kde Bryant skončí. „Byl neuvěřitelný. Měl u nás hodinový trénink a my jen žasli, co všechno dovedl. Když jsme přivřeli oči, měli jsme pocit, že sledujeme Michaela Jordana. Když jsme s ním poté vedli pohovor, neskutečně nás překvapil. Kobe znal detailně historii Celtics, mluvil dokonce i o věcech, které jsme sami nevěděli. Na sedmnáctiletého kluka něco neuvěřitelného,“ vzpomínal tehdejší kouč Celtics, M. L. Carr, na Bryantův předdraftový trénink v Bostonu.

Klíčová porážka

Sám Bryant byl už tehdy fanouškem Lakers, prostředí Celtics ho nicméně nadchlo. „Když jsem dostal oblečení na trénink, všechna ta zelená na mě silně zapůsobila. Dýchla na mě historie celé organizace. Kdyby mě draftovali, byl jsem odhodlán překonat Larryho Birda, kterého jsem pořádně obdivoval,“ prohlásil později „Black Mamba“.

Mimochodem – rivalita mezi oběma kluby začala na konci 50. let, kdy v prvním vzájemném finále Boston pokořil Minneapolis Lakers 4:0 a zaznamenal tak historicky první „sweep“. Tím také skončila dominance Lakers a začala první éra Celtics. Nejvíce se vzájemné soupeření vyostřilo v éře 60. let, kdy oba týmy lize dominovaly.

„Vyrůstal jsem v Itálii, takže jsem nesledoval všechna utkání, ale viděl jsem zápasy Lakers s Bostonem. Díky tomu pro mě byla jejich rivalita jedinečná. Studoval jsem oba soupeře a sledoval, proč Lakers prohráli, v čem hráči Celtics vynikali a co se od nich mohu naučit,“ přiblížil kdysi Bryant.

Na startu hráčovy kariéry disponovali Celtics výběrem ze šestého místa. Rodáka z Pensylvánie si však nevybrali: stejně jako u většiny týmů v Bostonu převážila obava, že se Bryant nedokáže adaptovat – do NBA totiž zamířil přímo ze střední školy. Boston navíc potřeboval někoho, kdo bude schopen tým pozvednout ihned, a tak sáhl po Antoinu Walkerovi.

Tím ale Bryantova historie s Bostonem neskončila. Vzájemných bitev, kterých se soutěživý basketbalista zúčastnil, bylo nespočet, ty nejpamátnější nicméně odstartovaly v roce 2008. Tehdy se Celtics poprvé od roku 1987 dostali do finále NBA – a čelili právě Lakers. Bryant samozřejmě toužil po zisku dalšího, tehdy svého čtvrtého titulu. Navíc v nejlepší sezóně kariéry, kdy se stal nejužitečnějším hráčem ligy – jenže pozor: poprvé hrál bez parťáka Shaquilla O'Neala. Proti němu naopak stáli Kevin Garnett, Paul Pierce a Ray Allen.

Pamatujete? Finále nedopadlo slavně: Bryantovy průměry 25,7 bodu, pět asistencí a 4,7 doskoku sice byly skvělé, ovšem nestačily. Lakers, vedeni Philem Jacksonem, prohráli 2:4. Poslední duel navíc ztratili ponižujícím rozdílem 39 bodů (92:131). Ano, že většinu hráčů by něco takového frustrovalo, možná zlomilo. Nikoli však Bryanta.

Štve mě, že jsi pryč

Jeho „mentalita Mamby“ jej donutila pracovat ještě tvrději než předtím. Důvod byl prostý: až příště Bryant bude čelit rivalům z Bostonu, chce být připraven lépe. Poté, co dovedl Lakers k titulu v roce 2009, se šance na odvetu dočkal hned o rok později. Oba tradiční celky se opět střetly ve finále – a na ně se vzpomíná dodnes.

Hned v prvním střetnutí Bryant dopomohl k triumfu 30 body, přičemž bylo vidět, jak moc prahne po vítězství právě proti Bostonu. Série dospěla do rozhodujícího, sedmého duelu, v němž sice hvězdný střelec zaznamenal „pouze“ 23 bodů, ale 10 z nich nasbíral v klíčové poslední čtvrtině. Získal tak „vytouženým“ titul proti Celtics. „Ty dva roky čekání na odplatu pro mě byly utrpením,“ přiznal později.

Zmiňovaný sedmý zápas se stal druhým nejsledovanějším kláním v dějinách NBA. „Bylo to mé nejsladší vítězství v kariéře. Celá série byla nesmírně vyčerpávající, psychicky i fyzicky. Věděl jsem však, že pokud prohrajeme s Celtics i podruhé, budu se cítit mizerněji, než kdy jindy,“ odhalil později Bryant svou motivaci.

Když 30. prosince 2015 odehrál své poslední utkání v TD Garden, nejenže se dočkal od příznivců rivala zasloužených ovací vestoje, ale na památku také obdržel zarámovaný kus palubovky. Té, na které v roce 2010 dominoval.

Rivalita sice po konci Bryantovy kariéry ochladla, fanoušci Bostonu však na respektovaného soupeře nikdy nezapomněli. „Štvala mě tvá nebranitelná střela z odskoku. Štvalo mě, když jsme s tebou v roce 2010 prohráli. Štvalo mě, že když se Bostonu nedařilo, jednou tě v TD Garden provolávali jako MVP. Štvalo mě, že jsi předal svou mentalitu Jaysonu Tatumovi. Štvalo mě, jak moc jsem obdivoval tvou hru a touhu vyhrávat. A štve mě, že teď jsi nadobro pryč,“ napsal mimo jiné jeden z fanoušků na blogu Celtics.

Kobe Bryant byl hold nenáviděným soupeřem. Pochopitelně: málokdo se dokázal srovnat s jeho nekompromisním a neuvěřitelně soutěživým přístupem. Důležité je však i to, že nejen pro fanoušky, ale i pro protivníky byl basketbal bez Bryanta nepředstavitelný. Jeho odkaz zkrátka nevymizí – a tak to má být.